Zvláště pro děti by takováto setkání povětšinou měla být velkou inspirací pro jejich vlastní budoucí rodinný život. Pro děti většinou nemusí být dědečkovo nadávání na politiku to pravé, ale ony se tím také učí. Mohou se učit vzájemné toleranci a důvěře. A také se tím učí rozeznávat své životní vzory, co by se jim v jejich životě líbilo a co ne. Co by dělat chtěly a nechtěly. Setkávání s příbuznými je tak může obohacovat, i když toto slovo zrovna v téhle době příliš nemusím.
Pouto k rodičům je podle mého názoru jedno z nejsilnějších, a to by se mělo také odrážet v našich životech. Rodiče nám od malička věnují čas ve dne v noci a i když se staneme dospělými a samostatnými, jsou neustále s námi ve svých myšlenkách a v přání toho nejlepšího. Myslím, že děti by jim měly lásku a péči, kterou jim rodiče věnovali v jejich dětství, oplatit stejnou měrou ve chvílích, kdy oni naopak více potřebují je.
Každý na rodinné vztahy pohlížíme z vlastního úhlu pohledu, na základě svých zkušeností. Největší psychohygienou pro rodinné návštěvy a rodinné vztahy vůbec je, pokud se ve svém jednání necháme inspirovat tím, jakou rodinu si přejeme mít.
Většinou jsem se ve svém dětství, i později během dospívání, s potěšením účastnil rodinných setkání, případně je sám vyhledával. Nikdy tato setkání pro mne nebyla nudnou povinností. S oblibou jsem navštěvoval (i bez rodičů) prarodiče i praprarodiče, tety a strejdy (také pra) a naslouchal jejich vyprávěním, prožitkům a životním zkušenostem. Mohu zodpovědně říci, že jsem ještě málo naslouchal, protože mnohé mi uniklo, zvláště z rodinné historie vztahů mezi jejími členy.
Zvláště rád jsem navštěvoval své prarodiče. Děda z maminčiny strany, Viktor Wasik, pocházel z Lipnice Murowane, okr. Bochnia, byl důlním zámečníkem na Dole Michálka a bydlel v Ostravě, navíc hned za rohem ostravské fakulty, kde jsem studoval. Děda často koukal z okna a vyhlížel mne a později i sestru, která studovala tamtéž. Babičku Štěpánku jsem nepoznal, neboť zemřela před mým narozením, nicméně děda se oženil znovu a po smrti babičky, již jsem příliš nemiloval, ještě jednou s paní, která se o něj starala a bydlela o poschodí výše v tomtéž domě, jako on. Pocházela ze Zdounek a byla fantastickou ženou s velikou životní moudrostí a uměla moc dobře vařit.
Ze strany tatínka jsem poznal jen babičku Marii Pátrovou, jež pocházela z Vyškova a byla květinářkou. Dědu Adolfa jsem nepoznal, neb zemřel v době mládí mého otce. K babičce do Ostravy jsme jezdili v podstatě každou neděli, také proto, že u ní bydlel tatínkův bratr Vladimír s manželkou Boženou. Více z faktografie rodiny lze nalézt v oddíle o Rodokmenu.
Na fotografiích níže je vlevo Marie Pátrová, vpravo Viktor a Marie Wasikovi:
Po tomto úvodním slově se dostávám k zachycení jednotlivých událostí, které se mi podařilo zaznamenat.
V mnoha zemích a kulturách bývá zvykem narozeniny s příbuznými a přáteli
oslavovat. Ten, kdo má v daný den narozeniny je tak označován jako oslavenec.
Podoba narozenin se odvíjí mj. podle zvyklostí v dané zemi, kultuře a rodině
oslavence.
Především ve vyspělých zemích je obvyklé, že oslavenec dostává různé dárky
(drobnosti, ale i velké a hodnotné dary). Součástí oslavy bývá i dort ozdobený
svíčkami, jejichž počet většinou odpovídá aktuálnímu věku oslavence. Po dosažení
určitého věku má na dortu oslavenec jen symbolický počet svíček (např. 1 svíčka
za každých 10 let věku). Případně jsou na dortu svíčky ve tvaru číslic
odpovídajících věku oslavence.
V některých zemích hlavně v Severní Americe a v Evropě existuje zvyk narozeninový výprask, kdy oslavenec dostane za každý rok od jeho narození na zadek jednu ránu. Jako nástroj pro narozeninový výprask se především v Americe používá prkénko, do kterého bývají vyvrtány otvory a prkénko tak slouží i jako podnos pro nošení panáků s lihovinami. Tento zvyk je obdobou zvyku "dát hobla", kdy oslavence dva lidé chytnou za ruce a za nohy a kývou s ním tak, aby narážel do člověka, který klečí vedle oslavence, za každý rok narození dostane oslavenec jedno zhoupnutí.
Pokud se v rodině oslavence, případně širokého příbuzenstva nebo přátel a
známých oslavence, tzv. sejde např. ještě jedna osoba narozená ve stejný
kalendářní den, není neobvyklé, že oba oslavenci slaví své narozeniny společně.
Dne 16. října jsme se sešli při příležitosti oslav Honzíkových narozenin v Jirkově bytě v Orlové. Přivezli jsme i babičku - maminku Danušky. Děti se zpravidla velmi na takovou akci těší a náš vnouček Janíček obzvláště. Zakládá si a těší se z dárečků, které obdrží a také se nesmírně rád fotografuje, což dává vehementně najevo vytvářením všemožných póz:
Honzíkovy narozeniny 16. října 2010
Atypicky jsme další Janíčkovy narozeniny oslavili po událostech v Jirkově rodině, o nichž se zmiňuji na jiném místě, u nás v Dolní Lutyni. To jsme ještě netušili, že budou pro mne jedny z posledních v našem domečku:
Honzíkovy narozeniny 4. října 2014
Oslava společných narozenin Danušky a moje byla poslední v domečku v Dolní Lutyni, byť v té době jsme to ještě ani zdaleka netušili. Rovněž jsme netušili, že mohla být také mou poslední oslavou, neboť na tu v roce příštím jsem již neměl ani pomyšlení a spolu se mnou nikdo jiný. V příštím roce v tuto dobu jsem měl zcela jiné problémy a všichni moji nejbližší kolem mne jiné starosti. Nicméně přijel Jirka se Zdenkou, Janíčkem a Ondráškem a naše vnučka Terezka. Následující den přijela sestra Vladěnka se švagrem Vojtou:
Oslava narozenin Danuška a Jarek v DL - 8. února 2015
Moje poslední předinfarktová oslava Honzíčkových narozenin byla uspořádána již v Jirkově nově postaveném domečku v Dolní Lutyni. Mimo oslavence se zúčastnila i Terezka, Ondrášek, Jirka se Zdenkou, Zdenčini rodiče a samozřejmě naše dvě maličkosti. Domek jsme sice znali, poněvadž jsme pečlivě sledovali jeho výstavbu, nicméně tohle byla první oficiální příležitost si jej prohlédnout zevrubně, takže jsme absolvovali komplexní prohlídku:
Honzíkovy narozeniny 17. října 2015
Poprvé jsme se letos účastnili oslav narozenin Ondráška. Je synkem Jirkovy přítelkyně Zdenky a letošního roku půjde do 1. třídy. Společného sezení byli přítomni také Janíček, Zdenčini rodiče, čerstvě narozená Kateřinka a Barney, pejsek, který by zasloužil tabulku "Pozor! Přítulný pes!!" :
Ondráškovy narozeniny 1. května 2016
V tento okamžik jsme ještě netušili (nebo někdo snad již ano...?), po čem náš klouček, brouček, vnouček z celého srdce touží. Dozvěděli jsme se to až později, až před Vánocemi. Náš chlapeček se hodlal státi "youtuberem", kterýžto sen mu byl splněn až při příležitosti vánoční nadílky. Zatím jsme však oslavili jeho narozky 9. října, opět za přítomnosti takřka celé rodiny. Chyběla mi pouze Terezka a to moc. Dočkám se, že se k nám vrátí?:
Honzíkovy narozeniny 9. října 2016
V měsíci dubnu 2016 začal nad domečkem v Dolní Lutyni kroužit dlouho očekávaný čáp a 14. dubna v 15. 23 hod spatřila v karvinské porodnici světlo světa Kateřinka. Narodila se Zdence a Jirkovi a hned měla dva brášky, Janíčka, Ondráška a velkou sestru Terezku. Od tohoto okamžiku bude s námi slavit všechny své narozky:
Narodila se nejmladší členka rodiny - Kateřinka
Rok s rokem se sešel a Kačenka dosáhla prvého výročí od svého narození. Současně s ní se na rodinné oslavě u Jirky v DL podílela i Terinka, krásná dcera Jirkova z prvního manželství, Zdenka, současná Jirkova přítelkyně a maminka Kačenky a Ondrášek, syn Zdenky. Navíc byli oslavě přítomni Janíček, Jirkův syn z prvního manželství, Zdenčini rodiče Elena a Jirka Jarošovi, my a Jirka.
Zvláště mne potěšilo, že přišla Terezka, která má sice narozeniny až 6. května, přesto ji Jirka pozval, za což jej nemohu nepochválit. Že byl mezi dětmi i Honzík, se má jako samo sebou a bez něj si oslavu neumím představit. Babička Eli napekla narozeninové dorty a hostitelé připravili skvělé pohoštění. Celkově proběhla oslava navenek ve velmi příjemné atmosféře:
Narozky
slavili Terinka, Kačenka, Ondrášek a Zdenka 22. 4. 2017
Již po dvanácté jsme se letos sešli, abychom si připomněli den narození Honzíčka, našeho "kloučka, broučka, vnoučka" jak s oblibou dí Danuška. Poprvé si se všemi připila na jeho zdraví i jeho maličká sestřička Kateřinka, která se s vehemencí sobě vlastní chopila sklenky a s každým si přiťukla, aby se posléze pohybovala po bytě jako neřízená střela.
Oproti vlastnímu přání dostal Honzík fotoknihu, šviháckou vestu a narozeninový dort s efekty. Asi největší radost měl z fotoknihy, v níž jsme uspořádali obrázky z jeho pobytu ještě u nás v Dolní Lutyni, cyklojízd a různých cest u nás i v zahraničí.
Oslavy proběhly u Jirky v Dolní Lutyni spolu s Ondráškem, taťkou, mamkou, babičkou Eli a samozřejmě s námi ve velmi příjemné atmosféře. Osobně mi chyběla jen Terinka:
Dvanácté narozeniny Honzíčkovy, 7. října 2017
Laskavý osud mi dopřál dožít se letošního roku 75 let, čímž jsem již o rok přežil svého otce. Současně se mnou se dožívá o měsíc dříve Danuška 70 let a má tudíž nárok jezdit zdarma v městské dopravě. Jelikož tyto narozky jsou tak říkajíc z části půl a z části celo kulaté, byli pozváni všichni naši nejbližší.
Z různých příčin jsme oslavy uspořádali po částech. Jako první přišli Terezka s Markem, o čtrnáct dní později náš nejmilejší syn Jirka s přítelkyní Zdenkou a všemi dětmi a nakonec sestra Vladěnka se švagrem Vojtou. Také v tomto pořadí jsou fotky uspořádány v albu.
Úžasné překvapení nám připravil Janíček, který nám vyrobil vlastnoručně elektronickou prezentaci. Nejobletovanějším účastníkem oslav byla, jak jinak, malá Kateřinka, která prošmejdila byt a vůbec oslavy pojala ve stylu velké objevné výpravy
Jelikož tohoto roku slavíme další "kulatiny" Vojtovy a "nekulatiny" Vladěnčiny, přidávám do alba ještě fotky z těchto událostí:
Kulaté narozeniny Danuška, Jaromír, Vojta a méně kulaté Vla - leden - červen 2018
Další serii oslav jsme absolvovali u našeho milého syna v DL. Jeho partnerka Zdenka oslavila narozeniny a její děti Ondrášek a Kateřinka rovněž. Ve velmi příjemném prostředí jsme je všechny oslavili na zahradní terase.
Dobře jsme se pobavili a děti si užily dobrého grilovaného jídla a pití. Měly velkou radost z dárků a my všichni měli radost z nich:
Narozeniny Kačenka, Ondrášek a Zdenka - 30. dubna 2018 v DL
Nikoliv v pátek, nýbrž v sobotu 13. jsme společně oslavili 13. výročí
narození našeho vnoučka, kloučka, broučka - Honzíčka. Sešli jsme se spolu se
Zdenkou, Jirkou, Ondrou a Zdenčinými rodiči Eli a Jiřím. Oslavenecký teenager
dostal spoustu dárečků, z nichž měl nefalšovanou radost.
Středem pozornosti mimo Honzíčka ovšem nemohla nebýt nejmladší vnučka Kačenka.:
Třinácté narozeniny Honzíčkovy - 13. října 2018 v DL
Naše letošní narozky, tentokrát již nekulaté, jsme oslavili jak jinak, než na etapy. Nejprve slaví Danuška, narozená na tři krále a jako první přijel Jirka se Zdenkou a dětmi - Kačenkou, Janíčkem a Ondráškem. Oslava proběhla trošku v ostřejším ovzduší, jak jinak, než kvůlivá dětem. Ale tak už to v životě bývá. Není každý den posvícení, že? Nakonec vše se v dobrou pohodu obrátilo a krásný den jsme zakončili velmi příjemnou procházkou téměř jarním parkem.
Druhá třetina každoročních oslav pokračovala milou návštěvou sestry Vladěnky a švagra Vojty. Jako obvykle jsme spolu probrali vše, co zajímá nás všechny, včetně Vojtových chovatelských úspěchů na farmě v R.
Závěrečnou třetinu jsme naplnili v neděli, kdy nás navštívil Jirka se Zdenkou a všemi třemi dětmi. Malá Kačenka se projevila jako zdatná pomocnice v kuchyni, čemuž alespoň zpočátku sekundovali oba kluci, Honzíček i Ondrášek. Danuška nám všem připravila s láskou vynikající pokrmy, na kterých jsme si moc pochutnali.
Po vynikající krmi jsme vyrazili v nádherně teplém téměř jarním počasí na procházku, abychom se důkladně provětrali. Prošli jsme se centrálním parkem a zakončili návštěvou obchodu, neb omladina si vyžádala zmrzlinu, kterou si v Bille sama vybrala. Na fotografii níže můžeme vidět nejmladší a nejstarší příslušníky našeho rodu jako symbolický most přes propast času:
Nekulaté narozeniny Danuška a Jaromír -
leden - únor 2019
Rok s rokem se sešel a my se opět všichni sešli na oslavách narozenin Kačenky, Ondráška a Zdenky v Dolní Lutyni. Jsme o rok starší a nejvíce to je vidět na vnoučatech, jmenovitě na malé Kateřince. Nebezpečně roste do krásy a oba bráchové budou mít co dělat, aby ji jednou ohlídali. Haha, pokud se dá... Ještě že to jistí pečlivý tatínek. Přesto..., holky jsou vynalézavé, že?
Dobře jsme se pobavili a děti si užily dobrého občerstvení a pití. Měly velkou radost z dárků a my všichni měli radost z nich:
Narozeniny Kačenka, Ondrášek a Zdenka -
27. dubna 2019 v DL
V neděli 13. jsme společně oslavili 14. výročí narození našeho vnoučka,
kloučka, broučka - Honzíčka. Sešli jsme se opět v rodinném kruhu v Dolní Lutyni.
Oslavenecký teenager dostal dárečky, po nichž toužil a měl nich nefalšovanou
radost.
Středem pozornosti mimo Honzíčka ovšem nemohla nebýt nejmladší vnučka Kačenka,
jejíž fotografické pokusy jsou v závěru alba:
Čtrnácté narozeniny Honzíčkovy - 13. října 2019 v DL
V sobotu 4. 1. 2020 jsme se sešli u nás k rodinné oslavě nekulatých narozenin
Jirkových, Danuščiných a před termínem i mých. Vzájemná přání jsme zapili
vychlazeným sektem a dopíjeli jsme jej v průběhu odpoledne spolu s dalšími
truňky.
Po nezbytných přacích formalitách, jako již tradičně zahájila Kačenka deskovými
hrami. Její pojetí hry šachové s vlastními originálními pravidly, jimž nikdo
krom ní nerozumí nás nepřestávají uvádět v úžas. Mění je totiž s každým tahem
figur zcela originálně.
Jakmile ji přestaly bavit "šachy", vytáhla na nás mlýn, jehož princip pochopila
jen o něco lépe, než hru předchozí. Občas to někdo již nevydržel, jako Honzíček
a věnoval se raději mobilování.
V takto pojaté družné zábavě jsme dospěli k obědu, k němuž nám s láskou Danuška
připravila svou vyhlášenou svíčkovou. Všem velice chutnala, s výjimkou Kačenky,
která dle vlastních slov, nejí žádné omáčky, dokonce ani ve školce, kam chodí
ráda. Takže po kratší ostřejší výměně názorů mezi ní a rodiči skončila na klíně
u babičky, kde spořádala aspoň maso a knedlík.
Poté se Honzík s Ondráškem odebrali k odpočinku do vedlejšího pokoje. Ne tak
Kačenka. která objevila další výbornou zábavu v podobě šipek v dětském
provedení. S vervou sobě vlastní všechny donutila házet balonky na terč a
zvláště zdařilým výsledkům museli všichni bouřlivě zatleskat. Nechali se ke hře
zlákat i kluci, kteří nevydrželi ve vedlejším pokoji a aktivně se zapojili do
šipek. Co bychom neudělali pro spokojenou dětskou dušičku.
V závěru odpoledne objevila malá slečna ještě didaktickou hru, spočívající v
poznávání číslovek a písmen, čímž jsme zdařilé odpoledne úspěšně zakončili:
Rodinné
oslavy narozenin - Jirka, Danuška a já - leden až únor 2020
Tak rok se opět s rokem sešel, stejně jako my se sešli v DL na narozeninové párty na zahradě u našeho syna Jirky za přítomnosti všech tří dětí, jejich rodičů a nás nejstarších. V době stále koronavirové, nicméně bez roušek, neboli náhubků jsme oslavili narozeniny Zdenky, Kačenky a Ondráška.
Jako obvykle všichni byli obdarováni, nejvíce vnoučata ze všech stran a byli jsme pohoštěni vynikající krmí, Jirkou připravenou na grilu. Samozřejmě také pitím, co hrdlo ráčilo. Dlužno podotknout, že náš milovaný syn pro nás do Havířova přijel a taktéž po skončení oslav nás odvezl, za což mu budiž dík.
Jako obvykle, dění se soustředilo kolem nejmladší Kačenky, která se předváděla s novou hrou, ve které konkurovala tatínkovi při "chytání ryb" a jakmile ji hra přestala bavit, předvedla své umění jízdy na kole. S potěšením jsme konstatovali, že nepotřebuje žádná přídavná balanční kolečka:
Trojoslavy - narozeninová párty v Dolní Lutyni - 8. května 2020
Tradičně, ostatně jako každý rok, jsme se sešli u nás doma, abychom oslavili společné narozeniny nás nejstarších. Danuška připravila výborné španělské ptáčky, poseděli jsme, probrali vše možné i nemožné, natočili i pár záběrů.
Samozřejmě rok od roku nás přibývá a všichni bychom se k nám najednou nevešli, takže se musíme scházet tak říkajíc na etapy. Z těchto a jiných důvodů se nám termíny společných sezení protáhly v čase, takže se nám období natáhlo na téměř půlmaraton.
Nejprve přijeli naši nejbližší, syn Jirka s manželkou Zdenkou a vnoučaty Kačenkou, Honzíkem a Ondráškem. V mezičase jsme individuálně jsme oslavili narozeniny se svými kamarády, případně bývalými kolegy, např. já s Jurou v Elánu a zcela na závěr jsme přivítali sestru Vladěnku se švagrem Vojtou:
Dvojoslavy
- narozeninová párty v Havířově - 22. ledna 2022 až 22. února 2022
Tak rok se opět s rokem sešel, zase jsme o rok starší, stejně jako my i děti.
Sešli jsme se v DL na narozeninové párty na terase rodinného domku našeho syna Jirky za
přítomnosti všech tří dětí, jejich rodičů a nás nejstarších. V době stále koronavirové, byť potlačené a současně jakoby nahrazené uprchlickou krizí díky
válce na Ukrajině. Již oficiálně bez roušek, neboli náhubků jsme oslavili
narozeniny Zdenky, Kačenky a Ondráška.
Jako obvykle všichni byli obdarováni, nejvíce vnoučata a byli jsme pohoštěni
vynikající krmí, zajištěnou tentokrát cateringovou firmou, takže jsme byli
nakrmeni vynikajícím pečeným masem, kuřaty a řízečky, vše s dipy, zeleninou a
oblohou. Samozřejmě také pitím, co hrdlo ráčilo. Dobře jsme se pobavili a v
závěru si zavolali taxík, který nás odvezl na zastávku busu do Havířova.:
Trojoslavy
- narozeninová párty v Dolní Lutyni - 15. dubna 2022
K jubilejním oslavám narozenin (Danuška 75 a Jaromír 80) jsme vzhledem k
jejich výjimečnosti připojili narozeniny mého kamaráda Jiřího ze Šenova.
Rodinnou část oslav jse se rozhodli svěřit
restauraci v přilehlé obci Horní Bludovice v části zvané Záguří.
Restaurace prošla náročnou rekonstrukcí, je s velmi příjemnou obsluhou a jako
bonus disponuje čtyřmi bowlingovými drahami. Nezanedbatelnou třešničkou na dortu
je nekuřácké prostředí v celém objektu podniku.
Rodinné oslavě předcházelo posezení s Jirkou v příjemném komorním prostředí
karvinské
Kavárny Elektra, následně jsme s Jirkou absolvovali výlet do
restaurace lázní Klimkovice.
Součástí oslav byla i návštěva sestřenice Zdenky v
Domově seniorů Sarepta v Komorní Lhotce a následně posezení s rodiči Jirkovy
manželky Zdenky.
Definitivně jsme s Jurou uzavřeli toto období posezením v
Prima pekárně v Havířově:
Jubilejní oslavy v Havířově - únor až březen 2023
Slovo advent, pochází z latinského adventus, což v překladu znamená příchod. Už od jedenáctého století je doba adventní dobou očekávání příchodu Spasitele a časem příprav na vánoční svátky. Advent zahrnuje poslední čtyři týdny před Štědrým dnem. Jedná se o chvíle, kdy se držel půst a lidé se místo jídla věnovali rozjímání a půstu. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec a zpěv. První adventní nedělí začíná liturgický rok. Čas se u křesťanů odvíjí od narození Krista. Třetí neděle byla charakteristická postní barvou fialovou a další byla barva radosti - růžová.
Trvá v rozmezí dvacet dva až dvacet osm dní. Může připadnout na jakoukoli neděli
mezi dvacátým sedmým listopadem a třetím prosincem. V průběhu adventního času
mají svátek někteří svatí, například sv. Ondřej, sv. Lucie, sv. Mikoláš, sv.
Barbora. Každá z nedělí má lidové označení. Máme tak adventní neděli železnou,
bronzovou, stříbrnou a zlatou.
Datum první adventní neděle je pohyblivé. Poslední musí vždy připadnout na
neděli před dvacátým pátým prosincem. Někdy se může stát, že poslední adventní
nedělí je Štědrý den.
Symboly adventu:
Roráty - Název pochází z nejstarší francouzské písně šestnáctého století "Rorate coeli de super". Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Tyto staré písně by nás měly spojovat s vírou předků.
Adventní věnec:
Symbol vítězství a královské důstojnosti. Dokonce i v Bibli se mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Dle tradic je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo přichází jako vítěz. Dnes se stal nejen symbolem, ale také moderní dekorací v období Vánoc. Nejdůležitější jsou čtyři svíčky. Každou neděli se jedna zapaluje, a tím se odpočítává doba do vánoc. V některých obcích a městech se o železnou neděli provádí tzv. svěcení věnců.
Důležité svátky:
4. prosince sv. Barbora - v předvečer chodívaly ženy a dívky zahalené v bílém se
závojem nebo rouškou přes obličej. Nadělovaly hodným dětem sladkosti z košíku v
jedné ruce a vyplácely zlobivé metlou v druhé ruce. Barborky se také říká
třešňovým větvičkám, které v českých zemích řežeme čtvrtého prosince a necháváme
je v teple do Vánoc vykvést.
6. prosince sv. Mikuláš - pro většinu Evropanů je právě tento den začátkem
vánočního období. Dříve se konaly mikulášské průvody s maskami. Dnes už zůstal
jen Mikuláš, čert a andělé. Děti, které byly hodné, dostávají dobroty a pro ty
zlé jsou připravené brambory a uhlí. Tato trojice obchází domy v předvečer
tohoto svátku.
13. prosince sv. Lucie - svátek patří ženám a dívkám. Tento den nesmějí příst
ani prát. Lucie je také symbolem čistoty. Den jako dělaný pro vánoční úklid.
Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.
Advent jako období čtyř neděl před vánocemi je doba radosti a příprav na Vánoce, která nemá spočívat pouze v honbě za dárky, pečení cukroví, generálním úklidu a výzdobě bytu adventními a vánočními dekoracemi. Je dobou zastavení, rozjímání, radostného očekávání. Stejně jako Vánoce má v sobě symboliku světla. V zimě jsou dny krátké, pošmourné a temné. Advent i vánoce vnášejí světlo do pochmurných prosincových dní. K adventu patří také vánoční trhy a adventní písně zvané roráty, které se zpívají ráno v kostelích. V době předadventní se ve městech staví velké vánoční stromy, nazdobí se a slavnostně se za zpěvu vánočních písní rozsvěcují.:
Čas od počátku adventu do konce roku 2018 - č. 1
Také máte takový pocit, že jak vám přibývají léta, líbí se vám lidové písně, cimbálovka a taky písně vánoční? My jsme se s kamarádem Jirkou letos rozhodli, že se zúčastníme celostátní akce Česko zpívá koledy. Rok od roku se zpívají o adventu koledy a vánoční písně na více místech republiky a účastní se této akce stále více lidí. Potěšitelné je, že i dost mladých. Pro nás to bylo mimořádně lákavé, protože zpívání předcházelo vystoupení cimbálové muziky Fojt, která dokázala správně naladit přítomné:
Čas od počátku adventu do konce roku 2018 - č. 2
Rozsvícení vánočního stromu v Havířově proběhlo v sobotu 30. listopadu 2019 v
17 hodin na náměstí Republiky za účasti vedoucích představitelů města v čele s
primátorem.
Adventní týden pokračoval řadou akcí, z nichž vybrané jsem zaznamenal. Součástí
prvního adventního týdne byla i oslava Sv. Mikuláše s vnoučaty u Jirky 7.
prosince a návštěva dětí na vystoupení Krampusáků v Orlové, které zaznamenal
Jirka a další diváci.
Každoroční vánoční setkání se uskutečnilo v neděli 22. prosince u nás doma,
zatím ještě bez dárků, neb štědrý den teprve nastane pozítří. Na štědrý den jsme
jako každoročně navštívili místo odpočinku těch našich blízkých, kteří již
nejsou mezi námi:
V každé společnosti a prostředí představuje svátek
Svatého
Mikuláše jiné tradice a zvyky. V našich zemích je zobrazován jako muž s
bílými dlouhými vousy, oděn do biskupského oděvu a s sebou si při nadílce vždy
bere anděla a čerta. Andělé spolu s Mikulášem rozdávají dětem dárky, čert má za
úkol strašit a symbolicky trestat zlobivé děti. Svátek se slaví v noci z 5. na
6. prosince. Obvykle dostávají děti čokolády, pamlsky, ale také pomeranče,
banány, brambory nebo uhlí.
Dříve bylo ovoce, stejně tak jako čokoláda, oříšky nebo sušené plody, vzácností,
a tak je nosil hodným dětem a lidem Mikuláš.
Mikuláš se narodil přibližně před rokem 270 v městě
Patra (někde se uvádí Patara) v Malé Asii, kázal křesťanství, pomáhal chudým
a věřícím. Zemřel 6. prosince přibližně v polovině čtvrtého stoleté n. l. a
pohřben byl v
Myře, dnes Demre v Antalii. K jeho osobě se váže plno příběhů a zvěstí,
které v podání různých zdrojů v některých detailech rozchází a jejich pravdivost
není podložena.
Znázorněn je jako biskup, který v ruce drží knihu Písma svatého a u něj jsou
zobrazena tři jablka nebo zlaté koule. Tyto tři zlaté koule symbolizují jeden z
příběhů, které se o Mikuláši vypráví, a sice že zachránil tři sestry díky
finančnímu daru před znesvěcením, které připravoval jejich zadlužený otec.
Tradice jsou tradice, příběh je příběh. Proč se tedy dávají sladkosti do
punčochy? Svatý Mikuláš obdaroval tři dívky ze zadlužené rodiny třemi pytlíčky
se zlaťáky, aby měly na věno. Každé dívce hodil pytlíček se zlaťáky v noci
oknem, potají, aby jej nikdo neviděl. Té třetí pytlíček spadl přímo do zavěšené
punčochy a dívka ráno nalezla milé překvapení v podobě vytouženého věna.
Tradice nadělování má kořeny přibližně v desátém století. Vznikla při
chlapeckých biskupských hrách, které se držely v Porýní na klášterních školách.
Při hrách jeden ze žáků nesl berlu, kterou přebíral funkci představeného
kláštera a po jeden den v roce v zastoupení svatého Mikuláše byl pánem školy. Ve
třináctém století byl tento svátek posunut na den svatého Mikuláše a ještě
později byla vymyšlena hra, ve které čeledín naděloval dětem dárky. Čeledín
jménem Ruprecht měl děti odměňovat, ale i pokárat zároveň, a tak se k Mikulášovi
postupně připojila postava anděla a čerta.
Při příležitosti mikulášské nadílky se u Jirky doma v Orlové sešla celá nejbližší rodina - Terezka, Janíček, Jirka, Petra, rodiče Petry a my. Honzík byl ještě dostatečně malý a docela se čerta bál. Zpočátku sice vedl hrdinské řeči, leč jakmile se na chodbě ozval čertovský ryk, lomoz řetězů a cinkot zvonků andělských, bylo nejbezpečněji v maminčině náručí:
Mikuláš s Honzíčkem 5. října 2010
O rok později se situace opakovala v bleděmodrém. Ačkoliv Janíček byl navenek hrdina, jeho rozpačitý úsměv při pověstných zvucích, neklamně signalizujících blízkou přítomnost mocnosti pekelné v podobě rohatého, chlupatého a ocasem ozdobeného stvoření s kopytem hovořil za vše. Než řekl bys švec, ocitl se u maminky, kde našel ochranu:
Mikuláš s Honzíčkem 5. října 2011
Po několika letech je letošního rok, 2016, prvním setkáním u příležitosti příchodu Svatého Mikuláše, kterého se účastní i malá Kačenka, byť si to zatím ještě neuvědomuje. Oba kluci, Honzík i Ondrášek jsou již větší na to, aby se báli pohádkových bytostí, zato si museli obdarování odpřednášet. Zato Kateřince je zatím ještě všechno jedno, hlavně, když má plné bříško a zadeček v teple a suchu. Svou osobnost si však uvědomuje velmi výrazně. Ve svém "věku" sedmi měsíců již chodí kolem nábytku a svým batolecím způsobem prosazuje svou vůli. Myslím, že to bude osobnost a jak se na ni koukám, bude mít jednou Jirka problém s odháněním nápadníků:
Mikuláš
u Jirky, poprvé s Kačenkou a Ondráškem - 4. prosince 2016
V letošním roce je malá Kateřinka o rok starší a o to roztomilejší. Sice stále komunikuje svým specifickým jazykem, nicméně se všemi se domluví a všemu naprosto dokonale rozumí. Taky již neříká, bohužel, své "hudlihudli", nýbrž "alóóó", nicméně kohokoliv dokáže nasměrovat kamkoliv, aby splnil její přání. Bude to cílevědomá mladá slečna, která vždy dosáhne toho, co si bude přát.
Kačenku velmi potěšila rozkládací knížka, ve které si s chutí početla a
dokonce tatínkovi vysvětlila, jak se s ní zachází, když ten se tvářil málo
chápavě.
Oba kluci ji zbožňují, takže to budou její bodygardi.
Malou slečnu, jak jinak, nejvíce zaujala kabelka babičky, ve které objevila dívčímu srdíčku velmi blízké potřeby, jako rtěnky, deštník a řadu drobností, jež ženská kabelka obsahuje. Kateřinka se též ráda fotografuje, což nazývá slovem "blik", podobně, jako oba kluci.:
2017 - Mikuláš u Jirky, opět s Kačenkou - 3. prosince 2017
Vánoce nás provázejí celým životem - jako děti píšeme dopisy Ježíškovi a jako dospělí se ta přání z dopisů snažíme splnit. Vánoce jsou křesťanskými svátky narození Ježíše Krista. Souvisí s nimi doba adventní, která jim předchází a slouží jako příprava na narození Ježíše Krista (advent = příchod). Vánoce patří (spolu s Velikonocemi a Letnicemi) k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slavnost Narození Páně připadá tradičně na 25. prosince a Vánoce se v římskokatolické tradici slaví od jejího předvečera (večer 24. prosince) do svátku Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, resp. 13. leden).
První záznamy oslav Vánoc křesťany pocházejí ze 4. století z Říma. V zemích s převládající římskokatolickou tradicí začíná oslava Vánoc na Štědrý den, 24. prosince, kdy je předvečer (vigilie) vánoční slavnosti. Samotné Vánoce podle křesťanské tradice (respektující starší židovskou zvyklost počítání nového dne od soumraku) začínají, jakmile vyjde první večerní hvězda 24. prosince. K Vánocům se pojí množství lidových tradic, k nimž se řadí vánoční stromek, betlém, vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.
V našem kulturním prostředí jsou Vánoce vnímány převážně jako svátky pokoje, rodiny a lásky, které slavíme společně bez ohledu na své náboženské přesvědčení. Přesto pro mnohé lidi znamenají stres, nervozitu, nedostatek času, nákupní horečku. Měli bychom alespoň na chvíli zapomenout na svoje každodenní starosti a prožít opravdové Vánoce se vším, co k nim patří.
Než se pustíte do prohlížení fotografií, pokuste se udělat si krátký test z vědomostí o Vánocích:
Test
o vánočních svátcích, zvycích a obyčejích
Výsledky Testu
o vánočních svátcích, zvycích a obyčejích
V dávných, téměř diluviálních dobách mého fotografování jsem neměl dnes dostupnou a kvalitní výzbroj, takže kvalita obrázků není příliš dobrá. I tak jsem fotil kdeco a s nadšením, vyvolával filmy při zeleném světle, pak fotky v koupelně, případně ve svém pokoji. Tyto pravěké obrázky z dávných dob mého dětství, posléze mládí jsem shromáždil v albu, příhodně nazvaném "Vánoce ve starověku". Z pochopitelného důvodu fotografií není mnoho. Nad každým s nímkem se muselo uvažovat, zda jej udělat, či ne, něco se následně nepovedlo, technika, jak jsem podotkl, nebyla kvalitní. Dnes, v době digitálních přístrojů se dá napráskat značné množství snímků a z nich posléze vybrat ty, jež stojí za zveřejnění. Toto však nikterak neubírá na historické skutečnosti, že jsme Vánoce prožívali v rodinném prostředí, obklopeni svými nejbližšími:
1961 - 1965 Vánoce ve starověku...
V roce 2009 jsme se k vánočnímu stolu sešli u nás v Dolní Lutyni, kam jsme přivezli babičku Aničku a také jsme pozvali kamaráda Frantu Válka z Karviné, aby nebyl na štědrý večer sám. Navštívili jsme také syna Jirku s manželkou Petrou a vnoučata Terezku a Honzíka v jejich bytě v Orlové:
2009 - Šdědrý den s dětmi, vnoučaty, babičkou a Františkem
O dva roky později, v roce 2011 jsme se sešli zcela stejně - u Jirky v Orlové, pak jsme zajeli na hřbitov do Havířova a večer jsme s babičkou zakončili v Dolní Lutyni. Tentokrát Franta s náma nebyl:
2011 - Šdědrý den s dětmi, vnoučaty
a babičkou
Další roky nebyly v životě naší rodiny dvakrát šťastné. V Jirkově manželství došlo z příčin, jež zde nechci rozebírat, k manželskému rozkolu, který postupem času gradoval, až vyvrcholil jeho odchodem ze společné domácnosti a pronájmem malého bytu v Petřvaldě. Nelze popřít, že náš syn situaci nesl dosti těžce, nicméně v nás nalezl, jak ostatně jinak, oporu a podporu nejen morální. Po určitém čase došlo k rozvodu manželství, děti zůstaly s matkou v bytě, který si spolu pořídili, Jirka si vzal auto a odstěhoval se do Petřvaldu.
Za nějaký čas se náš syn seznámil s mladou paní s jedním dítětem, která byla v rozvodovém řízení. V krátké době se ke Zdence nastěhoval do Orlové. Během další doby se rozhodli pro postavení rodinného domku v Dolní Lutyni, asi 20 minut pěšky od nás. Během prázdnin Jirkovi stavební firma postavila rodinný domek, na jehož stavbu jsem pravidelně docházel a kontroloval postup prací, což jsem zaznamenal v následujícím albu. Po dokončení se do domečku všichni nastěhovali:
2015 - Stavba rodinného domku v Dolní Lutyni
Následující oslavu svátků vánočních jsme uspořádali právě u nich. Byli přítomni i Zdenčini rodiče, její chlapec Ondrášek a samozřejmě náš vnouček Janíček.
2015 - Vánoce v novém domě v Dolní Lutyni
Uplynul rok našeho bydlení v "novém bytě v Havířově. Udála se řada příhod, o nichž se zmiňuji na jiných místech fotoblogu a přišly Vánoce roku 2016. Po dlouhé době se ohlásila naše vnučka Terezka, kterou jsme neviděli více než rok, dokonce neprojevila zájem ani v době, když jsem byl na hranici mezi bytím a nebytím. Až nyní. Nemohu říci, že jsme se s manželkou na ni netěšili, i když mne moc mrzelo, že se více než rok neukázala.
Nicméně přijela s Janíčkem kolem 11. hodiny na Štědrý den, byla velmi příjemná, povídavá, jako kdyby ten rok mezi námi nebyl. Nechci příčiny jejího chování rozebírat, natož cokoliv řešit, na to je expert Danuška, jsem rád, že přijela.
O den později přijel Jirka se Zdenkou, oběma kluky a Kateřinkou na oběd. Danuška upekla husu a společně jsme strávili velmi příjemný oběd a následné odpoledne. Vzhledem k tomu, že na další den připadnou narozeniny Jirkovy, popřáli jsme mu k nim:
2016 - první Vánoce po dlouhém čase v Havířově - 24. - 25. prosince
Následující svátky vánoční nebyly tak v naší režii, jako ty minulé. Byli jsme u Jirky v Dolní Lutyni odpoledne, předali dárečky, potěšili se se všemi, najmě s malou Kateřinkou, která byla opět hlavním protagonistou odpoledne:
Vánoce s Kačenkou - prosinec 2017
Advent skončil, přišel štědrý den. Vánočně novoroční přání je odesláno, stromečky nazdobeny, čeká se na štědrovečerní večeři. Navštívili jsme hřbitov, abychom uctili tichou vzpomínkou naše blízké, kteří již, bohužel, nemohou vánoční svátky slavit s námi.
V nejdůležitější vánoční den si připomínáme narození Ježíše Krista. V
kostelích se stavějí betlémy, tradiční jsou i vánoční hry, připravované většinou
jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled.
Měli bychom v tichu, klidu a míru rozjímat a se svými nejmilejšími se setkat u
slavnostně prostřeného stolu, protože k Božímu hodu patří také dobré jídlo. V
ten den se vždy připravovalo to nejlepší, co domácnost měla – často husa nebo
kachna. Též my i rodina mé sestry jsme se setkali u slavnostně prostřených
božíhodových stolů se svými dětmi a hlavně našimi vnoučaty.:
Vánoce roku 2018 a
narozeniny Jirkovy
Rozsvícení vánočního stromu v Havířově proběhlo v sobotu 30. listopadu v 17
hodin na náměstí Republiky za účasti vedoucích představitelů města v čele s
primátorem.
Adventní týden pokračoval řadou akcí, z nichž vybrané jsem zaznamenal. Součástí
prvního adventního týdne byla i oslava Sv. Mikuláše s vnoučaty u Jirky 7.
prosince a návštěva dětí na vystoupení
Krampusáků v Orlové, které zaznamenal
Jirka a další diváci.
V neděli 8. prosince odpoledne zde proběhla pekelná show, na kterou se sjeli
krampus čerti z celého Česka. Spolu s místní čertovskou čeládkou tu vytvořili
skvělou show, která do centra města přilákala stovky lidí z města i okolí.
Centrum Orlové se tak na nějaký čas stalo neprůjezdné a takřka neprůchodné, to
ale nikomu nevadilo. Čerti, a jejich dokonalé masky a kostýmy, to všechno bralo
dech a bylo na co se dívat. Šlo o další z podařených akcí letošního adventu,
který připravila zdejší radnice i Dům kultury a svou bohatostí a zajímavostí
nemá v novodobé historii města konkurenci. Škoda jen, že Havířovská radnice na
nic takového nepřišla. Určitě by krampusáckou show uvítali lidé podstatně více,
než nadmíru hlučné
Havířovské slavnosti v létě.
Krampusáci
v Orlové
Pochod krampus masek v Orlové - 8.12.2019
Každoroční vánoční setkání se uskutečnilo v neděli 22. prosince u nás doma, zatím ještě bez dárků, neb štědrý den teprve nastane pozítří. Na štědrý den jsme jako každoročně navštívili místo odpočinku těch našich blízkých, kteří již nejsou mezi námi.A tak uplynul Advent tohoto roku a dospěli jsme v pohodě a ve zdraví ke konci roku. Všem zbývá popřát hlavně zdraví, dobrou pohodu a vzájemné porozumění.:
Advent + Vánoce roku 2019 + narozeniny Jirkovy
Na jaře letošního roku postihla českou kotlinu a spolu s ní i celý svět pohroma, kterou nikdo nečekal, pohroma, již byli zvyklí jsme číst jen v hororových textech. Objevila se nemoc Covid-19, v terminálním stadiu postihující plíce a začala drtit populaci.
Jak první odstavec napovídá, letošní svátky proběhly, ostatně jako téměř celý rok, ve stínu koronaviru. Od jara se společnost česká i světová potýká s důsledky pandemie, vláda nás již několikrát uzavřela doma, pozavírala obchody, služby a veškerý život s výjimkou kupování základních životních potřeb denní spotřeby. Po zlepšení situace vše opět otevřela, aby po následném zhoršení opět vše pozavírala. Co nás čeká do roku 2021 nevíme, byť jistá naděje ve formě očkování se rýsuje. Takže uvidíme, jaký text budu vkládat po Vánocích 2021, budou-li vůbec ještě nějaké...:
Havířovské Vánoce roku 2020 ve stínu Covidu
Kalendář (lat. calendarium, od calendae) je abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších v rámci roku. Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný – slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem, zvláště pro účely společenské, náboženské, hospodářské a politické, zaznamenané v přehledu událostí. Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem, pojmenované nebo obojí.
Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i počítáním roků, např. juliánský a gregoriánský kalendář.
V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní, týdnů a měsíců na určitý rok, například tištěný nástěnný a stolní kalendář, případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků (včetně jmenin) umožňující plánovat. Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy, označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení.
Kalendář
slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování
data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy
stanovuje:
- počátek (konec) dne
- pravidelné členění roku na menší části
- počátek roku (Nový rok)
Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků, letopočet a jeho počátek - éru. Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista.
Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1. leden, 10 dní po zimním slunovratu.
V určitém okamžiku, kolem roku 2003, jsa inspirován četnými příklady z internetu, pojal jsem záměr vyzkoušet výrobu vlastního kalendáře. V té době ještě nebylo tolik firem a grafických studií, jež by nabízely takové množství vzorů pro zpracování kalendářů z vlastních fotografií, jako je tomu v dnešní době. Také cena těchto prací se před 15 lety pohybovala v mezích pro normální smrtelníky s obtížemi dostupnými. V současné době tomu je jinak, grafická a tisková studia se předhánějí s nabídkami na zpracování, takže i důchodce si takovou možnost nemusí nechat ujít.
Moje první pokusy z let 2004 až 2006 byly nesmělé, pro rok 2010 jsem měl několik rozpracovaných návrhů, které jsem ovšem nestihl dodělat, takže se s nimi ani nechlubím. Tyto pokusy se vlastně ani nehodily pro tisk, natož, abych jimi kohokoliv mohl obdarovat, jak dokumentují následující dvě ukázky:
Kalendář 2004 a 2006 - moje první neumělé pokusy
Až první kalendáře, které v roce 2001 zrealizovala moje sestřička Vladěnka pro svá vnoučata, mne tak říkajíc "nakopla" a donutila mne tak k solidnější práci. S jejím laskavým svolením si dovolím uveřejnit její práce:
Kalendář 2011 - Claudie a Víťa - pranostiky
Kalendář 2011 - Markétka - citáty
Kalendář 2011 - Raďa a Péťa - pranostiky
V roce 2012 mne hanba již natolik fackovala, že jsem využil příležitosti, kdy jsme s kamarádem Jurou objížděli slezské putyky v tzv. Hospodské anabázi a já měl dostatek fotografií, abych z nich mohl vybrat pro kalendář, jímž jsem jej při příležitosti konce roku mohl obdarovat
Kalendář 2012 - pranostiky pro Juru Foltáka
V témže roce vytvořila moje drahá manželka Danuška tři kalendáře - pro Honzíčka, Terezku a jeden pro kolegy:
Následující rok mne již nemuselo nic fackovat, natož nějaká hanba. Využil jsem početné fotografie z našich cyklistických výprav po regionu a sestavil jsem z nich humorný kalendář na rok 2013 s citáty Murphyho zákonů.
Zákony, jež se staly nesmírně frekventovaným pojmem, poprvé zveřejnil americký spisovatel Arthur Bloch. Shrnul v r. 1977 jistá tvrzení do knihy Murphy's Law, and Other Reasons Why Things Go WRONG!, vydané také česky. Titulní rčení, označené jako Murphyho zákon, zní v českém překladu: „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“. Kniha ale neobsahuje tradovaný dovětek (někdy označovaný jako 2. Murphyho zákon) „Co se nemůže pokazit, pokazí se také“:
Kalendář 2013 - Murphyho zákony
Moje sebevědomí vzrostlo a rozhodl jsem se využít v návrhu kalendáře pro rok 2014 své fraktální tvorby. O fraktálech se více zmiňuji na jiném místě, takže jen něco maličko, co to je vlastně za útvar, ten fraktál:
Ke zhotovení návrhu kalendáře pro rok 2017 jsem využil skutečnosti, že náš výtvarný spolek Fractal Art pořádal výstavu svých prací v Kavárně Sluníčko v Havířově. O instalaci i vernisáži výstavy se zmiňuji na jiném místě.
Použil jsem práce nás všech (s laskavým svolením členů spolku) a vytvořil kalendář, který jsme nechali darem majitelům podniku, kteří nám s ochotou propůjčili své provozní prostory:
V roce 2015 zemřela Danuščina maminka, kterou jsme museli v určitý čas svěřit do péče odborníků. Nejprve žila nějaký čas v Senior Parku v Rychvaldě, později, když se zhoršil její zdravotní stav, do Domova seniorů Vesna v Orlové, kde 4. června vydechla naposled. S babičkou jsme se rozloučili v krátkém obřadu za přítomnosti nejbližších příbuzných (s výjimkou dcery Aleny, která jí na pohřeb nepřišla) ve smuteční síni v Orlové Zimném Dole a pohřbili v rodinném hrobě na hřbitově v Havířově vedle jejího manžela Evžena, mých rodičů a našeho prvního syna Martina:
Vznik akce Havířov v květech spadá do roku 1973, kdy měla zviditelnit nejmladší město v tehdejším socialistickém Československu. Se změnou režimu v roce 1989 pravidelné konání akce skončilo, město se ale po 20 letech rozhodlo k tradici vrátit, což chtěli i obyvatelé. Havířov v květech už se ale nekoná každý rok, ale vždy dvakrát za pět let.
Mottem letošního 20. ročníku bylo České století. Program začal už po 8. hodině, kdy se do práce pustili floristé, kteří vytvářeli květinová díla. Ty hodnotili návštěvníci slavnosti. Ve finále se lidem nejvíce líbili Bob a Bobek. Z alegorických vozů si lidé nejvíce cenili vozu havířovských včelařů Ambrožíci. V čele téměř hodinu trvajícího květinového korza, jehož start byl v 11 hodin od radnice, byly významné osobnosti české historie, včetně prezidenta Masaryka. V průvodu byla i květinami nazdobená Praga V3S a legendární tančík Praga.
Většinu večerního ohňostroje doprovodila Smetanova Má vlast, nechyběly ale ani válečné motivy, Gottwaldův projev z února 1948 nebo Modlitba pro Martu Marty Kubišové, kdy petardy dosahovaly nejvyšší výše. Po skončení show si autoři vysloužili potlesk plného náměstí. Akci Havířov v květech zakončili půl hodiny po půlnoci skotští Nazareth.:
2018 - Květinové korzo Havířov v květech s mottem České století
Podle starých záznamů a dobových análů se pojmenování kuferkáři používalo převážně na Hlučínsku neboli "na Prajské" pro příchozí z jiných krajů, pro přistěhovalce, pro přiženivší se do vesnice. Na Karvinsku se transformoval název ve stylu místního dialektu do názvu Kufierkoři.
Právě na Karvinsku vznikl soubor zpívajících starších pánů, kteří tento název zvolili jako pojmenování svého ansámblu. Kufierkoři zpívají hlavně pro radost ve svých volných chvílích melodie s hornickou tématikou, lidové i národní písně.
Při příležitosti 80. výročí narození pana Václava Sluky byla uspořádána
výstava jeho fotografií s vernisáží. Na ní členové sboru Kufierkoři, aby jubilantovi,
jinak svému vedoucímu, zazpívali několik melodií.
Výstava s vernisáží se konala v prostorách Městské knihovny v Havířově.
Video z této akce
Vernisáž výstavy fotografií Václava Sluky, 5. 9. 2019, MK Havířov, aneb Kufierkoři poprvé
Druhé vystoupení Kufierkořů, o jehož dokumentaci jsem byl požádán, se
uskutečnilo 22. 10. 2019 ve stálé výstavní expozici
Historie psaná uhlím v Havířově.
Kufierkoři se postarali o kulturní vložku při příležitosti křtu knihy Důl Dukla
v proměnách času 1
Křtiny publikace Důl Dukla v proměnách času, aneb Kufierkoři podruhé