Co je Farma R, odkud se vzala a proč?
V oné době postavili naši rodiče ve vesničce za kopcem ležícím malou chatičku, jen co na přespání byla. Otci při stavbě pomáhal jeho bratr, který svých dětí neměl i vzal si po smrti své sestry její dcerku na vychování. Takto naši sestřenku. Coby mladí jsme se s oblibou chodili bavit do pod lesem ležící hospody a to zejména na sobotní zábavy. Tedy má sestra, já a sestřenice.
Při jedné takové zábavě byl přítomen i mládenec Matouš. Po sestřenici stále pokukoval a ani jí nebyl lhostejný. Co bylo dále, nechť si každý domyslí, nicméně slovo dalo slovo a za nějaký čas došlo ke svatbě Matouše se sestřenkou. Já na té svatbě také byl, jedl a pil a dobře se měl. Následně se sestřenka přestěhovala do chaloupky k mládenci Matoušovi a začali hospodařit spolu.
Život ubíhal jak o závod, narodil je jim synek, jemuž dali jméno Josef. Děcko nebylo však zcela v pořádku a časem nebyla jiná možnost, než dát jej do ústavu ve vzdáleném městě. Časem zemřeli staří rodiče Matoušovi, nakonec i Matouš sám pak nalezl místo posledního odpočinku na zdejším hřbitově. Sestřenice zůstala sama, pracovala a starala se o zahrádku, drůbež a podobně. Nicméně časem, jak ji léta přibývala, ji práce příliš zatěžovala a zde vidím prvotní příčiny vzniku budoucí Farmy R.
Zde opouštím diluviální období, předcházející vzniku Farmy R, zpracované tak trochu pohádkovou formou a dostávám se do relativně nedávné současnosti. Život není pohádka, že?
Má milá sestra Vladěnka a švagr Vojta, o němž se zmiňuji v závěru 3. kapitoly o plynoucím čase, projížděli přes výše uvedenou vesničku cestou na chatu (viz výše) a zpravidla se stavili u sestřenice, aby ji potěšili v její samotě. Napadlo jednoho krásného dne švagra, že nevyužité plochy zahrady, které sestřenice nestíhala obdělávat, by se daly využít pro různé aktivity. Vysadit pár ovocných stromů, keřů, zasít zeleninu i okrasné květiny. I přeptal se sestřenice, zda by jí bylo na obtíž, kdyby se podobných aktivit ujal. Slovo dalo slovo, Sestřenice Zdenka vyjádřila souhlas a Vojta na oplátku slíbil, že dohlédne na občasnou údržbu nemovitosti.
To bylo v době, kdy byl Vojta ještě v aktivní službě a tudíž navštěvoval budoucí Farmu R v podstatě sporadicky. Přesto si v této době naplánoval počty ovocných stromů i keřů drobného ovoce a jal se neprodleně jejich výsadbu realizovat. V tomto čase jsme s manželkou ještě vlastnili rodinný domek v DL, tudíž jsem byl vázán aktivitami na svém pozemku a proto jsem budoucí Farmu R navštěvoval jen sporadicky. Přesto si pamatuji, jak byl velký pozemek postupně osazován ovocnými stromy i keři, vysévána zelenina a osazovány květiny.
Čas ovšem nezadržitelně plynul, pozemek byl postupně během pár let osázen, takže vznikl ovocný sad. Věřím, že již v průběhu tohoto období výstavby se Vojta zabýval myšlenkami na rozšíření aktivit do živočišné oblasti. Začal studovat možnosti, jak získat různé druhy drůbeže a jak realizovat jejich chov. Nepřímo mu pomohli vnuci Petřík s Raďou, kteří jako sportovci měli zájem konzumovat křepelčí vajíčka. Vojta se takovou myšlenkou již v skrytu zabýval, nyní však získal i motivaci. Vše nastudoval, první zařízení pro chov objednal, sám i přizpůsobil a začal s chovem. Některé cesty jsem absolvoval spolu s ním do míst, kde získával od chovatelů zkušenosti. Samozřejmě u křepelek nezůstalo. Jakmile získal potřebný souhlas s chovem u Zdenky, začal se poohlížet po dalších druzích drůbeže.
Další byly na řadě slepice a postupně různé jejich druhy, kachny, husy, perličky a v poslední řadě krůty. Konkrétně o jejich chovu, druzích a dalších zajímavostech viz odkazy v úvodu této stránky (každý obrázek v záhlaví je současně i odkazem):
Když na farmě ještě rostla tráva - 2012 až 2018
Během předjaří 2020 pokračujeme s pracemi na farmě R. Upravujeme bydliště pro krůty, upravujeme obydlí pro husy, hlavně opravujeme střechy jejich příbytků, aby na drůbež nepršelo. Spolu s tím spoustu různých činností podle momentální potřeby.
Nakoupili jsme nezbytnosti v ostravské Feroně a upravili pokoj pro moje spaní. V podstatě jsme dokončili obydlí pro krůty a začali jsme stavět venkovní ochrannou ohradu, abychom zabránili drůbeži zkonzumovat všechnu zeleninu:
Práce na farmě pokračují v roce 2020, 1. část
Po šesti týdnech jsem se opět, spolu s Vojtou, dostal na Farmu R. Mezitím došlo ke třem
závažným událostem. Jak jsem poznamenal minule, onemocněl jsem zánětem močových
cest a následně důkladným zánětem průdušek, což si vyžádalo usilovné léčení
dvěma druhy
antibiotik.
Hned nato postihla naši krásnou zemi epidemie
koronaviru, projevující se nemocí
Covid-19.
Při této celosvětové (dnes již, protože stále ještě trvá)
pandemii, byla
nakažena, následně vyléčena a zemřela spousta lidí. Bohudík, naši rodině se
nákaza zatím úspěšně vyhýbá. O obou událostech jsem psal podrobněji v závěru
3. kapitoly o plynoucím čase. Díky vyhlášeným vládním opatřením omezujícím
(nejen) naši svobodu jsme i
Velikonoce strávili více než soukromě.
A do třetice všeho zlého postihl Vojtu 19. března zrána
infarkt myokardu, takže
i on se dostává na Farmu R víceméně poprvé za poslední období a to ještě v době jeho
rekonvalescence. Jeli jsme vlastně jen na krátký čas s úmyslem vyčistit
křepelkám jejich klece, poněvadž jak známo, paní domácí, ... no, je paní domácí
!! Kromě toho byly domluveny dvě akce - jedna výměna housera a jeden prodej
kačera a kačenky. Bylo to docela složité, protože během noci byl chov navštíven
škodnou, takže pouze pán s houserem dostal, co žádal, kdežto druhý zákazník nemohl
být zcela uspokojen.
V pátek 24. dubna jsme s Vojtou zajeli na Škrbeň, kde měl domluvenu koupi 40 kusů brojlerů. V rychlosti jsem opomněl je vyfotit, takže mi vypomohla Vladěnka. Zato jsem nezapomněl pořídil obrázky rodících se kuřátek v líhni a video, jak jim Vojta v roli porodního dědka pomáhá ze skořápek na svět za jejich vydatného pištění.
Následně jsme v neděli odvezli všechna kuřátka, z líhně i koupené brojleří, odvezli na farmu. Upravili jsme jim odchovnu v dřevníku, takže mají ubytování o velikosti 1+1, včetně jídelního koutu a ohřevu, aby jim nebylo zima. Stihli jsme ještě vyrobit kukaň pro druhou rousnou slepičku, která již byla netrpělivá a pořádně naštvaná, že nemá kde a na čem sedět a přitom je k sezení připravena. S uspokojením zasedla na 13 vajíček a již je zahřívá svým teplem.
Nejzajímavější a také nejnáročnější byla operace krůta - kačenka. Kauza má to roční historii. Ve jedné kukani vloni seděla na vejcích kačenka a současně si v totéž ubytování, ale v jinou dobu, navykla používat jedna z krůt. To byl ovšem problém. Kačenka letos v této lokalitě opět zasedla na vejce, nicméně krůta s vytrvalostí sobě vlastní nehodlala kačence ustoupit a mínila tam opět sedět. A tak milá krůta do kukaně vlezla za kačenku a seděly tam spolu. Ani jedna se nenechala přemluvit, aby kamarádce svoje místo postoupila. Museli jsme tedy upravit vedlejší místo, vystlat slámou, vyrobit hnízdečko, vložit příslušný počet vajec a krůtu tam přemístit. Potíž byla v tom, že vpředu seděla na vejcích kačenka a ta vehementně protestovala proti jakémukoliv pohybu, neboť se zřejmě domnívala, že jí hodláme činit nějaká příkoří. Takže musela být nejprve přemístěna na náhradní místo, následně krůta přemístěna na své nové místo, kam spokojeně zasedla. No a kačenka po krátkém váhání a prohlížení, zda nebyla připravena o cokoliv, se na svá zahřátá vajíčka vrátila.
Poslední přesun, který jsme museli zrealizovat, bylo umístění odrostlejších kačenek z dřevníku na nové místo do bývalé králikárny. Neprotestovaly, když je Vojta po jedné přenášel na jejich nové místečko, jen se choulily v rohu ve stínu, protože vlastně poprvé ve svém životě uviděly, jak vypadá svět mimo dřevník a jak svítí sluníčko.
Konec konců, aby nesvítilo! Je jaro, na které jsme dlouho čekali i přes koronakrizi, dny se pomalu ale jistě prodlužují a vše, co má možnost rozkvétá. Kvetou stromy a keře, kvetly by též květiny v trávě a na záhonech, pakliže by všechnu trávu nespásly husy spolu se všemi rostlinami, na které dosáhnou svými nenasytnými dlouhými krky. Na větve stromů nedosáhnou, naštěstí. A lézt po štaflích se zatím nenaučily. Pánbůh zaplať:
Práce na farmě pokračují v roce 2020, 2. část
Když jsem žádal pána boha o zaplacení v minulém odstavci, nemyslel jsem to přirozeně doslova. Však se také na nás, no víte, co, že? To by musel být onen fiktivní muž velmi bohatý, kdyby měl kdekomu kdeco platit !! Když už je to na farmě zařízeno tak, že si drůbež může dělat, co ji napadne (totiž požírat s chutí usilovnou cokoliv zeleného, co vyroste), je třeba jí klást aspoň nějaké překážky.
Ono to je vůbec svérázně zařízeno. Po nějaké době, kdy participuji na pracích na Farmě, jsem zjistil, že všechna aktivita zde je podřízena ochraně před mnohdy zhoubnou činností sestřenice Zdenky, potažmo přizpůsobení některých prací kolem drůbeže jejím možnostem, fyzické ochotě a následně ochraně čehokoliv, co vyroste, před žravou drůbeží. Drůbež za to ovšem nemůže !
Někdy si nejsem jist, co je prioritní a co druhotné. Faktem je, že zde byla svého času snaha vytvořit fyzickou zábranu drůbeži, aby spásala zelenou hmotu pouze ve vyhrazené ploše, jenže... Zdenka částečně díky své lenosti a pohodlnosti, v níž mohou hrát svou roli i zdravotní hlediska, nezabránila drůbežimu pohybu i na plochách tak říkajíc kulturních, kde mimo trávu rostly i plodiny chutnající nejen husám, kačenám, apod., nýbrž i lidem. Tak došlo k tomu, že se drůbež, jejíž počty rok od roku narůstají, čile spásá cokoliv, co se jen trochu podobá zelené hmotě z matičky země vyrostlé. A, vážení, nejen spásá ...
Proto jsme také postavili nové zábrany v podobě ohrady na pěstování zeleniny, okutek, dýní, cuket a podobných plodin. Z obecného hlediska bych měl i podstatně více připomínek k organizaci činností na Farmě, ale o tom třeba zase někdy jindy: